S NADHLEDEM A PRO INSPIRACI
Jako každou typologii i tuto je potřeba brát s nadhledem a spíše jako inspiraci, každopádně s knihou máte možnost vydat se na tajuplnou cestu svým životem, v mysli proplouvat svými vztahy a jako ve stroji času nalézat ztracené vzpomínky ze svého dětství a mládí, které vám možná podobně jako mě prozradí i něco o tom, kým jste teď. Možná si uvědomíte, že žijete sny svých rodičů nebo dokonce prarodičů a ty své odkládáte. Když si uvědomíte, že je vám vlastní úplně jiné nastavení, než má vaše okolí, svým způsobem se vám může ulevit. Možná objevíte dávno zasuté vzpomínky, dozvíte se tak o sobě a svých bližních nečekaná odhalení, která vedou k lepšímu pochopení a tím i respektu – sebe i druhých. Jé, jak já bych si přála být dítětem rodiče, který si přečetl tuhle knihu. Mohli jsme si všichni ušetřit některá trápení : )
Co na knihu říkají její čtenářky?
Lenka Eisenreichová
Hana Shatner
Kristýna Freiová
A JEDNA POHÁDKA O TOM, JAK RODINA BÝVÁ NĚKDY POŘÁDNÉ ZOO
Žila byla jedna slepička. Vstávala hezky brzy, jako vstávají ostatní slepičky, a taky chodila spát se slepičkami, jak je to u nich zvykem. Ale cítila se sama a moc si přála manžela a děti. Až jednoho dne potkala medvěda. Okamžitě to byla láska jak trám. Ona byla křehká a slabá, medvěd byl silák a slepička věděla, že ji kdykoliv ochrání.
Zpočátku to byla idylka, jenže pak slepičce začalo trochu vadit, že medvěd s ní nezobe na dvorku zrníčka a pořád utíká někam do lesa…„Co když tam někoho má?“ cítila slepička žárlivost a taky obavy o svého manžela. Ale pak tyhle nehezké myšlenky rychle zaplašila, protože se jí v bříšku hýbalo malé děťátko a ona se na něho nesmírně těšila. A taky že se jim brzy narodila krásná holčička – veverka.
Maminka slepička byla přešťastná, že je holčička po ní droboučká, i když srst měla po tatínkovi. Holčička rostla, a místo aby s maminkou chodila brzy spát do kurníku, jako to dělají všechny pořádné slepičky, tak skákala na plot a často mizela s tatínkem medvědem do lesa. Maminku jímal děs a hrůza, když viděla svou malou holčičku, jak skáče ze stromu na strom. „Spadneš, nedělej to!!!“ křičela často, ale bez výsledku. Malá veveruška mizela v lese, aby nebyla své ustrašené mamince raději na očích.
Tatínek na podzim odešel do lesa (nebo do garáže?) a tam usnul. A chuděra slepička měla pocit, že je toho na ni moc, na všechno byla sama, musela všechno zařizovat, o všechno se starat… a navíc cítila, že opět čeká děťátko. I když to už vypadalo na rozvod, snad to druhé děťátko přinutí tatínka být častěji doma, když už mu nechutná to zrní a musí chodit do lesa na med…
Narodil se bratr. Ryba. Byl divný, protože ten už ani nemluvil…
Připomíná vám to vaši rodinu? Myslím, že se v tom příběhu může najít téměř každý z vás. Soužití takových zdánlivě nekompatibilních zvířátek totiž ve skutečnosti existuje v každé rodině. (…) Prostě se v tomto životě máme naučit spolu harmonicky vycházet a vzájemně se respektovat.
Autorka: Táňa Havlíčková
Počet stran: 315
Vazba knihy: měkká (paperback)
Vyšlo: červen 2018
Nakladatelství: Clavis publishing
ISBN: 978-80-270-3971
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.