Let´s talk business ; ) Dnešní téma bude, jak můžeme využít archetypy v autentickém byznyse a proč tvořit značku, která se nemusí nutně líbit každému a budu sdílet i něco ze svojí story.

Abyste znali background – Papírové štěstí je o realizaci nápadů – pomáháme ženám  je zorganizovat, dát vašim vizím reálnou podobu, kroky. A to buď pomocí plánování, papírnictví v našem eshopu, nebo přímo ve studiu Stylové podnikatelky díky brandingu, grafice, tisku.

Co se týče realizace nápadů (a na nich stojících byznysů), jsou dva typy lidí…

Ti, kteří moc nápady nemají, a ti, kteří jich maj moc

Já jsem odjakživa bezhlavě realizovala všechno (!), co mě napadlo. Jakmile ve světě něco chybělo, jala jsem se to vytvořit. Není divu, že jsem zažila dost krutý vyhoření, které mě na dva roky odstavilo z práce i vztahů. Po návratu jsem i přes spoustu vnitřní práce dál měla sklony k řadě nezdravých návyků (některé se dokonce vydávaly za mé pozitivní charakterové stránky!).

Až poznání byznys archetypů mi pomohlo pochopit, čím se zahlcuju a sabotuju. Plus jsem se naučila k volantu svýho života pouštět i jiné své archetypy, do té doby méně výrazné a potlačené, například požitkářku.

Jako primárně rebelka-aristokratka mám startovací energii, s dokončováním už je to horší. (proto tematický zápisníky v Papírovém štěstí, protože já je inovuju na základě svý zkušenosti, aby držely mě a další naše zákaznice v tom směru a pohybu, a proto se i celoživotně věnuju strategickému plánování – protože to pomáhá vybírat priority).

Klíčem k prosperující seberealizaci je tedy jen v umění vybírat si ty správné nápady k realizaci.

Co se týče archetypů, pak to znamená, že značky míchají jablka s hruškami, vysílají rozporuplné zprávy, zákazníka nejenže matou, ale zákonitě i zklamou. Za ta léta jsem zjistila, že úspěšnou značku ani spokojený život nejde vybudovat, když bez rozmyslu reagujeme na každý zdánlivě zajímavý podnět (poněkud odborněji se tomu říká “syndrom shiny objects”).

V podnikání to pochopitelně má za následek, že v cílové skupině chceme uspokojit všechny, a tedy logicky se nám nepodaří uspokojit nikoho, protože nerespektujeme rozdílnost lidí a potřeb.

Pro mě osobně tedy dneska platí nekompromisní pravidlo, zavedené Denise Duffield-Thomas: “Jen proto, že to dokážu, neznamená to, že musím nebo chci.”

Proč se (ne)bát svých stínů a své síly?

Jednoduše proto, že až za nimi je vaše prosperita a trvalá udržitelnost vašeho podnikání.

U každého archetypu vychází jeho síla z něčeho jiného

Často z čeho byste to neočekávaly, čeho se možná i obáváte, co považujete třeba i za svojí charakterovou vadu, ať už vy, nebo vás lidi kolem vás za to cepují. Když zůstaneme u 8 money byznys archetypů Kendall Summerhawk, skvěle zpracované Denise Duffield-Thomas… Celebritám se začne dařit, když se přestanou omlouvat za to, že vynikají. Kamarádky se naopak budou radovat, že vždycky budou působit takovým obyčejným dojmem, který je ovšem hygge a inkluzivní (*hygge, pokud neznáte, je dánská filozofie štěstí, pro níž je typická domácnost, útulno, pospolitost). Požitkářky potřebují přijmout, že v byznyse fungují z pohledu druhých dost lenivě (to je jejich nakonec přednost). Rebelky a alchymistky se můžou uklidnit, že u ničeho nevydrží – a postavit na tom svůj byznys model. Expertky konečně bez výčitek zahodí zbytečné barvy a zdobené fonty, protože jako milovnice minimalismu a faktů a nepotřebujou k podnikání tyhle věci, pečovatelky a konektorky přijmou fakt, že jsou vztahové, že na ostatní budou vždycky působit trochu jako měkkouši a že vždycky budou muset vyvinout trochu víc úsilí si udržet hranice, třeba cenově. Aristokratky se už nebudou stydět, že ve všem vidí příležitosti a byznys nápady – a umí je i strategicky rozplánovat a realizovat, i když u toho občas zapomínaj jíst a spát.

Když kvůli přizpůsobování se dojde šťáva i cash

Jak se člověk vyhrabe z nánosů klišé svého oboru

Jednoduše – nejdřív si to musí uvědomit a pak už jen odstraňuje vrstvu za vrstvou.

Když se koncem roku 2016 zrodil nápad na Papírové štěstí (to bylo v době, kdy se rozjel můj byznys a já potřebovala strukturu, jak zas nepropadnout zahlcení a vyhoření a jak balancovat profesní i osobní život), v tý době byl český papírenský trh byl vlastně téměř prázdný, pokud mluvíme o kvalitních výrobcích a pěkném designu. V následujících dvou letech ovšem vznikly další značky a tenhle trend rok od roku vzrůstá. Vznikají pidiznačičky tvůrkyň (některých zcela vynikajících a mají můj velký respekt, jiných pro mě naprosto nevýrazných kopírek).

Většinou neplatí daně, mají to jako hobby, a tak tlačí ceny dolů tak, že značky, které chtějí na trhu vydržet dýl než čtyři semestry, mají potíž cenami konkurovat a musí si svou konkurenceschopnost jednoduše postavit na něčem jiném.

Já jsem – až po delší zkušenosti a tápání – zvolila svůj kvalitní letitý zkušenostní background s projekty a plánováním a realizací a svojí tak trochu drzost a schopnost řešit věci nekonvenčně, respektive efektivně s minimem zbytečný námahy (a pojídat u toho nadlidky velké množství dortíčků).

Ale trvalo mi chvíli, než se můj styl propsal pořádně i do mých značek, respektive než jsem na sobě přijala, že jsem v životě nerealizovala odvážné a skvělé projekty tím, že jsem se ujišťovala, jestli svými kroky někoho neurazím nebo nezastraším. Měla jsem vizi a té jsem se oddala.

Jistě, občas jsem někoho popudila, ale 90 % reakcí bylo vždy spíš na tom spektru chvály, obdivu a podpory. Takže za mě – to za to stojí.

Tlak neustále vznikajících “friendly, happy, sweet tvořivých” značek způsobil, že i já jsem pod (hlavně vnitřním) tlakem přesladila tu svojí značku. 

(pozůstatky určitě ještě ledaskde v Papírovém štěstí zahlédnete, ale z toho všeho jsem si ponechala hlavně už jen ty slaďoučké dortíčky).

Přiznám se zcela nefriendly, že jako někdo, kdo v byznyse působí už roky, jsem měla tehdy pocit, že snad každá vysokoškolačka nebo máma na mateřské se rozhodla malovat nebo nakoupit grafiku a udělat si pár aršíků samolepek. Tím se trh hodně rozdrobil.

— disclaimer: neříkám, že “roztomile a v malém” je špatně, jen to nejsem já a hlavně kvůli roztříštěnosti trhu pak vidím, jak končí značky, které potenciál být výjimečné měly, a tak samozřejmě miluju holky, které svůj hlas na trhu našly a ve změti neustále vznikajících a zanikajících značek září – Mankai, Fleppi, Divoká tužka, Míša v šálku, Eva jménem Vinka, By Me, Mocer, Love&Story, Tam&Zpět atd. atd. (pokud neznáte, omrkněte). Nicméně i tady bych podotkla, že to, jestli máte úspěšnou a hlavně udržitelnou značku se ukáže až poté, co musíte platit plné daně i pojištění (tzn. skončí mateřská, už nemáte studenstkou podporu státu), když musíte platit půlku nebo celý chod domácnosti, rodiny a ještě k tomu investice v podnikání, a nemáte nasysleno ze zaměstnání – a takový značky dlouhodobě udržitelný v ručně tvořivých oborech spočítáme na prstech ruky – i mě živí eshopy jen část roku a zbytek jde z jiných částí mého podnikání — 

Nicméně zpátky k brandingu a archetypům a jak tu svojí message projasňovat, časem jsem tedy i já v ledasčem podlehla té obecné byznys mood kamarádky, co přiběhne, podpoří, nikoho neurazí, organizuje si vše dost tradičně a je celkově optimistická, až naivní, nikdy vám neřekne: “hale, jestli se s tim budeš takhle crcat a pořád si na něco hrát, tak těch svých vizí nedosáhneš – nikdy, to je prostej fakt – a nedosáhneš toho ani tím, že se striktním následováním svýho diáře udřeš k smrti”.

Jenže nejspíš jsem měla pocit, že v tlaku každoročně vznikajícího množství značek a tvůrců (čti “konkurence”) si nemůžu dovolit být trochu… jaksi voprsklejší. Nasadila jsem si – když to přirovnam – na ten papírenský ples obludně krajkové šaty v jemné růžové, namísto toho svýho sexy pohodlného střihu v odstínu  magenty se zlatými lehce provokujícími lemy, třeba. Moje rebelka trpěla. Moje vnitřní požitkářka se styděla. Můj aristokratický naturel zaměřený byznysově na to, jak udržitelně podnikat tím, že vydělávám pěkný peníze – ten zcela zalezl do hlubin mého podvědomí. Tím nastoupila po asi 4 letech krize značky.

Co bylo následkem? Přestalo mi to bavit / i vydělávat.

O nějakém slušném výdělku tedy ani nemluvě. Můj byznys tehdy držely jiné aktivity, které mě ale dost vyčerpávaly a nechtěla jsem se jim věnovat dlouhodobě. Jediný důvod, proč jsem – po rebelském způsobu – v tý svý krizi za sebou nespálila mosty a nešla tvořit něco jiného (což je klasická sebesabotáž rebelek) – byla víra, že dokážu utvořit šik autentickou a zároveň prosperující značku a díky tomu pak i poznání byznys archetypů.

Jak jsem začala tříbit (čti “vyhrabávat svojí značku zpod nánosů klišé papírenského oboru”) svojí značku, dostávala jsem pochopitelně i zprávy typu: “Ta Jana teď působí docela arogantně, dřív jsem ji měla radši.” Jistě moje upřímná rebelská řeč není úplně zaměřená na jemné a raději vždy přizpůsobivé a decentní pečovatelky (jen na ty, které jsou v životní fází, kdy vnímají, že to potřebují).

S každým odhlášeným odběratelem jsem se učila se radovat.

Zklamané zprávy časem nahradily jiné, které mi potvrzovaly, že ta autenticita za to stojí: “Jani, máš charizma a je vidět, že žiješ své poslání, fascinuje mě, jak díky tomu záříš. Moc ti děkuji.” (já též děkuju ♥)

Určila jsem si, že některými segmenty prostě konkurovat nemůžu ani nechci – a to jsem přijala. Odpovídat na otázky, jestli k pěti aršíkům samolepek – které někdo úžasnej musel s láskou nakreslit, vložit do toho sebe, ručně arch vyrobit – dám slevu, sice stále dokážu slušně a s elegancí, ale dneska už svoje podnikání můžu soustředit tam a k těm, kde mi to dává smysl, a tímhle se moc nerozptylovat.

Konečně ctím svou byznys odpovědnost

Pro aristokratky je to fakt, že když vydělávám já, prosperují i další zapojené ženy a tvůrkyně kolem mě. A to je můj cíl a moje mise. A rebelka ve mně potřebuje podnikat lehce nekonvenčním způsobem, bořit mýty a hranice… a ležérně u toho popíjet kávu a cpát se dortíkama (což je požitkářka). To je můj archetypální blend mix. Jaký je váš?

Takže message na závěr? Jestli někoho doslova odpuzujete, jste mu nesympatiční, odšpuntujte šampáňo a dejte si na zdraví. Znamená to, že se stáváte viditelní pro někoho, kdo vás bude zbožňovat a komu máte opravdu co předat a tím pádem rozpoznává skutečnou hodnotu vašich produktů a služeb – a o to podle mě v byznyse jde –

Lidem a klientům prospívat jednoduše hlavně tím, že jsme tím, kým jsme. A nikým jiným.

Chcete-li potřebujete taky odházet haraburdí ze své značky, nové klientky do brand stylingu nabírám cca od ledna 2024. Rezervujte si své místo na jana@papirovestesti.cz

To je pro dnešek vše. Čao bejbs ♥

Typy pro vás sepsala na základě 12 let podnikání a úspěšné honby za štěstím a prosperitou ; )

Jana Mráčková, studio Stylové podnikatelky

PS: Máte své tipy, podělte se s námi a ostatními stylovkami v komentáři : )

Jestli vás téma článku zajímá, mrkněte, co tu k tomu máme dále (níže) a sdílejte článek, pokud se vám líbil. Díky!