PAPER STORY

PŘÍBĚH TVŮRČÍHO POTENCIÁLU

 

Proces tvoření (díla i života) plodí pocity štěstí a když svůj tvůrčí potenciál člověk podpoří tím, že si dá věci i prostředí do pořádku, dívá se na svět optimističtěji. Dostaví se krásný pocit vnitřního klidu a spokojenosti sám se sebou.

Proč papírové štěstí?

Papírové blbinky a vše kolem je moje vášeň (vášeň zní lépe než úchylka). Už jako malá jsem milovala samolepky, pohledy, diáře, sešítky, magnetky, propisky a plakáty. Ze své lásky jsem nevyrostla ♥

Lásku k papíru jsem doplnila tvůrčí Inspirací a vznikl krásný mix.

Proč šťastné papíry?

Vždy jsem měla různé krásné sešítky – na radosti, na úkoly, na plány, na vzpomínky… Zápisky pro mě byly terapií i meditací.

Každý deník měl svůj speciální účel (vůbec mi nevadilo, že po měsíci sešit už zas ležel v šuplíku – ten měsíc zapisování z nějakého důvodu byl pro mě důležitý). A to mě přivedlo na celou tuhle myšlenku.

Různé diářové či deníkové listy na konkrétní účely!

Proč šťastné plánování?

Ačkoli jsem v některých ohledech konzerva, jsem i tvůrčí člověk s docela nekonvenčním přístupem k životu. Jenže dřív jsem měla potíže si věci zorganizovat tak, abych svá díla dotáhla do konce.

Vždy jsem začala s nějakým systémem, co mi měl pomoct realizovat plán, ale v tom plánování mi chyběla ta srdeční a tvořivá složka, takže po týdnu dvou jsem to vzdala. Pokud se něco i tak zrealizovalo, bylo to plné stresu a přešlapů.

Stres a dlouhé bloudění nejsou nutné. Chce to jen zdravé návyky.

Za poslední měsíce jsem všechny své zkušenosti spojila v několik podpůrných systémů, které mi pomáhají v domácnosti i podnikání.

Umožňují mi zaměřit se na to, čemu v hloubi srdce věřím, a pak i držet správný směr – no a samozřejmě ho v běhu proměnlivého života postupně podle potřeb upravovat.

Ostatně celé Papírové štěstí vzniklo díky šťastnému plánování.

NA TENKÉ HRANICI MEZI TVŮRČÍ GENIALITOU A ZORGANIZOVANÝM VYHOŘENÍM

Papírová story byla chvíli napínavá. Na pár let jsem totiž na svoje papírové království zapomněla. Důvodem nebylo nic klasičtějšího než vyhoření. Zhasla jsem jak sirka. Pět let jsem se z toho vzpamatovávala, než jsem si našla novou, pravdivější vizi svého života.

Během toho času mi z jakéhokoli náznaku struktury či systému naskakovala husí kůže, takže jsem prostě jen tak poletovala ve větru (spíš vichřici) života. Zpětně vidím, že to doprovázel hluboký pocit životní nejistoty a selhání, ze kterého jsem hledala cestu.

Učila jsem se, jak si svůj čas a život organizovat JINAK. Od ♥. Dnes když mluvím o řádu, mám spíše na mysli soulad se sebou, přirozenost.

Z té lásky veliké mi tehdy zůstal jen diář. Ale pořád to byl každý rok velký rituál. Vybrat ten správný. Ten Perfektní. Zkoušela jsem různé diáře. Elektronický – ten vůbec, potřebuju to vidět před sebou černé (nebo růžové :)) na bílém. Pak diář pracovní, motivační, lunární. Malý, velký. Denní, týdenní, měsíční. Jenže jako naschvál v každém vždy něco chybělo.

A tak jsem si postupně tvořila variabilní systém jednotlivých listů, kterými můžu doplnit jakýkoli diář!

Dánsko mi svou harmonickou efektivitou mou lásku zas připomenulo. A taky mi připomenulo, jak si potrpím na design a krásu věcí, které denně používám. Moje papíry ale v té době nebyly krásné! Byly jen v počítači udělané nebo rukou načmárané… a tak jsem šťastnou náhodou potkala Marušku. A Maruška z mých papírů postupně dělá papíry krásné a tedy i šťastné!

Proč kreativní sebe-organizování?

Žít tvořivě a intuitivně i milovat řád, respektive soulad – to už je oříšek!

Na takový koktejl člověk potřebuje opravdu speciální skleničku ♥

Asi bych tedy řekla, že ke svému tvoření potřebuju i určitou podporující harmonii.

Svým způsobem se nejedná o oddělené postupy, je to jedinečný životní styl plný vědomí toho, kde (a kdo) jsem a kam směřuji. Tohle jsou tedy moje praktické nástroje na podporu vědomého žití, které si člověk může uzpůsobit na míru svým aktuálním potřebám.

To, co mně samotné pomohlo to mé vozidlo života, někdy plazící se jako šnek a jindy divoce se řítící vpřed, nasměřovat do šťastného směru, chci předávat postupně na tomto webu.

Jana Mráčková, 2. března 2017