Proč svobodná duše jako já vůbec používá nějaký diář? (desatero intuitivního plánování)

 In Inspirace

DIÁŘ A PLÁN CELKOVĚ JE TÍM, CO Z NĚJ UDĚLÁME


Diář (nebo plán) není sprosté slovo. Ano, přiznávám, pár let jsem byla jeho vězněm. A pár let jsem se na něj pak nemohla ani podívat. Pak mi dalších pár let stačil měsíční diář, kde na každý den byla jedna řádka… a pak?

Pak přišlo něco, co mi stálo za to se znovu zorganizovat, ale tentokrát už po mém! Diář mi neslouží k tomu, abych zvládala požadavky druhých na můj čas, ale stal se strážcem všeho pro mě důležitého.


Pro někoho ten impulz ke změně může být mateřství, pro jiného znovuobjevený životní sen vydat se na cestu kolem světa, někdo objeví své poslání a chce ho jednak zprostředkovat druhým a jednak z toho udělat své povolání… Pro mě to bylo stěhování do zahraničí; nový domov, který potřeboval vdechnout duši; a hlavně potřeba předělat svou dosavadní práci do podoby, která bude fungovat i na dálku z Dánska.

Jistě, že znám matky i podnikatelky, které jsou organizované ve svém chaosu i bez diáře (a znám i mnoho těch, co nejsou, přestože by jim to prospělo)… a za ně mluvit nemohu, ale pro mě tohle vše byl obrovský test sebedůvěry (to je ostatně každá velká změna v životě).

A já věděla, že potřebuju zlepšit způsob, jakým funguju během dne. Proč?

  • Nemám v těle tolik energie jako třeba lidé kolem mě, snadno se vyčerpám (možná důsledek toho, že jsem to léta ignorovala)
  • A tak jsem se postupně učila, jak zacházet efektivně s tím, co mám.
  • Potřebovala jsem si vytvořit návyky 
  • A zároveň si ve všech těch nových situacích zachovat sebe
  • A při selhání (které k začátky přirozeně patří) se necítit zbytečně dlouho mizerně a hladce znovu naskočit na vlnu.

A tak ze všeho, co mi fungovalo, vznikl diář a program podpory Šťastný měsíc. Ale o tom dnes tento článek není (zájemci, nechť se přesměrují sem: Šťastný měsíc a my jedeme dál).


Jak jsem zkrotila svůj tvůrčí chaos a vytvořila něco, co mi opravdu dává smysl


 

1. NA PRVNÍ MÍSTO JSEM POSTAVILA SVOBODU


Diář a sebeorganizace ano, ale jen potud, pokud mi to pomáhá. Když mi něco nefunguje, nevyhazuju diář, zbavuju se špatných návyků a mylných přesvědčeních týkajících se času, práce a odpočinku. 


Stále dělám věci, které mě těší. A dělám je kdykoli chci. Ale taky vím, že občas přijdou i dny, kdy se vše semele a mně se do nich nechce – takže i v těhle věcech mi pomáhá trocha toho sebeřízení. 

Zároveň však respektuji i závazky, které jsem si zvolila. A někdy prostě napíšu článek pro klienta dříve, než si otevřu svou oblíbenou knihu. Jistě, mohla bych si dělat, co chci, jsem přeci na volné noze (mám home office a v práci můžu chodit klidně v pyžamu), ale vím, že bych přišla nejen o důvěru svých klientů, ale následně i o dobrý pocit ze sebe sama a taky svůj klid.

Takže když dám závazkům přednost, je to mé rozhodnutí, ne někoho jiného nebo mého diáře. Pozitivum je, že s takovým přístupem se ani nemám na co vymlouvat nebo na co si stěžovat 😉


 

2. NECHÁVÁM SI SVOU PŘIROZENOST A TAKY NADHLED

 

Dřív jsem byla rozlítaná, asi jsem měla dojem, že pak působím jako pravý kreativní aktivní člověk. Dnes působím nenápadněji, ale když si někdo dá práci mě poznat, může vidět, že toho tvořím hodně, jen o tom už tolik nemelu.

Poznala jsem, že nejde ani tak o řád jako spíš o harmonii. Nehledám dokonalost, žiji sebe. Nepřistupuji tedy ke svému času s přísností vězeňského bachaře, ale spíše s trpělivostí tradičního mistra feng shui. Cítím se lépe, když žiju podle hodnot, které považuju za důležité. Ale je jedno, jestli toho dosáhnu cestou A, B nebo XY. 

Ovšem když nějaký důležitý prvek (hodnota) v mém životě chybí, pociťuju to jako neklid. A tak se pídím po příčině. Bývají to věci, na které se snadno zapomíná, ale bolavě se nám připomenou na smrtelné posteli – solidarita a altruismus; hloubka vztahů (ne každodenní záležitosti, ale intimita a láska); kvalitní čas s rodinou a přáteli; služba; hravost a učení se novým věcem…


Takové věci mají v mém životě místo, ale nikdo mi do nich netlačí, takže když jim neudělám já sama prostor, nejsou tam. Každá stavba má své základní kameny, které jí dávají stabilitu. V životě jsou těmi kameny právě naše hodnoty.


Ale princip je stejný. Můžu si každý den míchat k snídani müsli a přicházet o čas i energii, nebo si můžu namíchat základ a každý den si tam jen přimíchávat něco navíc. A stejné je to s organizací dne, týdne nebo měsíce. I života…


 

3. ZAČALA JSEM POMALU – SÍLA DROBNÝCH RITUÁLŮ

 

Zařadila jsem do svého dne, týdne a měsíce věci, které mě dlouhodobě vedou tam, kam chci, ale někdy se mi do nich prostě nechce, protože nepřináší okamžité výsledky, a kvůli tomu občas propadám pocitu, že selhávám, a chci to s nimi vzdát. Navíc dát si každé ráno v pracovní den zdravou snídani mi přijde prostě reálnější a tedy i splnitelnější než “zdravě jíst”.

Připomínám si, že každé ráno věnovat něčemu 2 minuty je větší úspěch, než celý měsíc odkládat hodinovou aktivitu. Vypadá to nesmyslně, ale když je člověk trpělivý a po měsících se ohlédne zpět? Wau! Každý krůček je dobrý, když vede správným směrem.


 

4. VYTVOŘILA JSEM SI PODPŮRNÉ PROSTŘEDÍ

 

Místo cílů se zaměřuju na podpůrné prostředí, které mě “donutí”, připomene mi mé cíle. Je to jako pořídit si psa, se kterým musíte denně ven na procházku :)) 

Příklad. Pokud se chci zaměřit třeba na lepší prožívání vděčnosti, určím si, kdy to budu dělat a jak zajistím, abych na to nezapomínala. Nabízí se sdílet to večer s partnerem před spaním nebo si to sama v sobě připomenout při konkrétní činnosti – třeba při čištění zubů (abych na to ale nezapomínala, nalepím si na zrcadlo lísteček, nejlíp něco, co mi rozjasní den: “Co bylo v tvém dni báječné, drahá?”).

Funguje to tak nějakou dobu, a jakmile člověk zjistí, že už týden v kuse ten lísteček přehlíží – je potřeba buď změnit podpůrné prostředí, nebo se zkrátka zaměřit na něco nového.

Kouzlo tkví v obklopení se věcmi (a lidmi), které vyzařují energii, kterou v sobě chci probudit. Jestliže mám v životě příliš mnoho stresu, obklopím se symboly, které mi budou připomínat zpomalení, klid a mír. Jestliže chci uzdravit svůj vztah k penězům, pozoruji své přátele, které s nimi umí nakládat tak, jak se mi líbí – co mají jinak než já… Atp.

@ Papírové štěstí (photo by Silvidesign)


 

 

5. DIÁŘ NENÍ LEGO – UMĚNÍ RELAXOVAT,  NIC NEDĚLAT A HODNOTA “NE”

Volný prostor a improvizace skýtají neobjevené možnosti a krásné náhody. Znám to ze svých cest po světě. Takže pochopitelně necpu svůj diář k prasknutí – kostičku ke kostičce jako v legu…


Plný kalendář možná v někom vyvolává  představu kvalitní sebeorganizace nebo snad produktivity, ale opak bývá pravdou.


Před pár lety jsem vyhořela, neuměla jsem zastavit, jen když jsem lehla s nemocí nebo s depkou. Ale začala jsem to řešit, až když jsem fyzicky i psychicky zkolabovala. Sice jsem do té doby pracovala celé dny a někdy i noci, ale pohledem zpět vidím, že míra toho, co jsem zvládla v posledních měsících před kolapsem rapidně klesla. Už to byl možná jen pocit, že pracuju… spíš jsem se plazila…

Znám tedy hodnotu odpočinku a vím, jak důležité je pro psychickou pohodu i prosté nicnedělání. Zírání do mraků, naslouchání bublajícímu potoku, válení se na gauči (obklopená obaly od snědených čokolád:) a taky umění říkat ne – respektive schopnosti dát si čas se vždy před rozhodnutím zamyslet, zda CHCI jít na tu rodinnou večeři, zda chci jet lyžovat, zda půjdu na tu schůzku, NEBO RADĚJI…

Navíc mám dny v měsíci, kdy je dovoleno porušovat všechny zavedené systémy ♥ Je v pořádku sejít z cesty, když nemám zrovna kapacitu pokračovat – důležité je vědět, jak se na ní zase vrátit. Šťastný měsíc

ALE MOŽNÁ JE DIÁŘ JAKO TETRIS

Znáte tu hru? Když do sebe souladící prvky zapadnou, zbavíte se jich rychle. V životě nám pořád něco “padá na hlavu”… Skládám proto prvky svého času do celků, kde jedno ladí s druhým. Šetřím tak svůj čas i energii. Je to jako když perete prádlo, taky nejprve posbíráte všechno, co se válí různě po domě a pak to perete najednou. S časem je to stejné. Když jdu na město, pochopitelně si oběhnu více obchodů najednou – dovedete si představit, kdybych šla nejprve do jednoho, pak si odnesla nákup domů a pak teprve zašla do dalšího obchodu? 

Možná to zní jako samozřejmost, ale obvykle princip spojování ve svém pracovním (a už vůbec osobním) životě příliš nepoužíváme a mezi činnostmi přelétáváme. Náš mozek není naučen spojovat naše činnosti, abychom nemuseli přepínat způsob zaměření. Pro mě je třeba efektivnější napsat nejdříve všechny své texty a pak teprve všechnu grafiku, než to střídat text-grafika-text-grafika…


 

6. NEJSEM AFEKTIVNÍ, JSEM EFEKTIVNÍ

Mnoho lidí se brání novým postupům. Necítí se při nich pohodlně. Musí totiž vystoupit z komfortní zóny a v tu chvíli se často začnou chovat křečovitě. A kvůli tomu se změnám vyhýbat nebo se vymlouvat, různě své chování vysvětlovat, obhajovat…  zkrátka afektivně reagují na ten pocit nepohodlí, kterému chtějí uniknout.

No a zpočátku to třeba i křečovité je. No a co? Když zjistím, že to nefunguje, zkouším dál. Když zjistím, že to funguje, stávám se v tom postupně čím dál lepší (a tím pádem křečovitá můžu začít být zase v něčem novém :))


 

7. UČÍM SE, ŽE “ZATÍM NESPLNĚNÝ CÍL” NENÍ “NAVŽDY NESPLNĚNÝ CÍL”

Na stole si nechávám jen svůj “denní chléb”, zbytek strkám do šuplíku. Vyhýbám se tak němým výčitkám, které jen zbytečně ubírají energii. I do kalendáře se mi dostává jen to právě aktuální. Kalendář nebo diář by nemělo být úložiště všech úkolů.

Když dlouhé seznamy na naší pozornost čekají někde jinde (třeba v to do listu, seznamu, celoročním plánu, aplikaci Trello) a my víme, že si tam zas příště přijdeme pro další dávku, snižuje to hladinu stresu.

A hlavně jsem se naučila říkat, že něco udělám, až když mám větší jistotu, že to udělám. I z toho důvodu jsem opatrná v tom, pro co se rozhoduju. Jasně že jsou situace, kdy nejde vše podle plánu, jasně, že občas chybuju, ale sama musím cítit, že jsem pro sebe věrohodná, že se mému slovu dá věřit. Díky tomu cítím v životě větší jistotu.

Tyhle věci mi fungují a díky tomu vím, že o sobě už nemusím pochybovat. Vím, že i když se někdy svým cílům třeba dva týdny vůbec nevěnuju, že pak se na to vrhnu a během jednoho dne je hotovo. Tak proč se do té doby stresovat pocitem selhání? 


 

8. VYUŽÍVÁM ČASOVÉ BLOKY, KDY MÁM NEJVÍCE ENERGIE 

K sežrání žáby (to je taková ta věc, kterou když uděláte, tak už nic horšího nastat nemůže – je to ta věc, kterou máme sklony odkládat, i když vyhnout se jí stejně nedá, tak je lepší to udělat hned a mít to z krku – šetří to energii).

K tvoření… dřív jsem věřila, že tvoření je spontánní proces a že si k tomu člověk má sedat, až když cítí chuť… dala bych za to tehdá ruku do ohně. No, dnes už ne. Jsou dny, kdy je to se mnou fakt marný, ale v 90 % jde jen o nastartování se, vplutí do flow…

To jsou věci podstatné. Teprve až zbytek energie využívám k papírování, mailování a vyřizování všeho, co je důležité spíš pro druhé (třeba pro finanční úřad, haha), ale i tak je to součástí mé tvorby (takové to “vše kolem”, které to udržuje funkční a životaschopné).


 

9. POZORUJI SE, VNÍMÁM SE, POZNÁVÁM SE

Znalost sebe mi už ušetřila mnohých problémů. Víte například, kdy jste nejproduktivnější během dne, měsíce či roku a kdy je lepší se zahrabat do peřin?

Já třeba vím, že si nemám nic plánovat na dny kolem začátku menstruace, protože to se mi stejně nakonec nikam nechce; navíc v tuto dobu mám “zakázáno” otevírat s partnerem závažná témata (protože jsem v tu chvíli netykavka). Nebo když pracuju a klesá mi  soustředění i plynulost, vím, že je čas si dát oddych, ale tak 10 minut – prostě aby ten oddych nebyl nakonec celodenní 😀 Pomáhá mi na každý den mít zapsané priority, co chci dokončit. Díky tomu vím, co mě čeká dál, a neuteču od práce třeba ke sledování oblíbeného seriálu (to mám dovoleno jen v opravdu depkoidní dny:))

Vím, že depkoidní dny přichází, když dlouhodobě ignoruju signály těla i duše, že mám více odpočívat a více se věnovat věcem z bodu 2. nebo jiným věcem, které zanedbávám a začínají mě zahlcovat (třeba papíry).


 

10. ZNÁM SVOU STOPKU


Poznám moment, kdy je potřeba na pár dní zahodit všechny diáře, podpůrné systémy a jen tak být a se vším se vypořádat až poté, co budu zase fit na těle i na duši.


A k tomu abych byla znovu fit, si dopřeju vše, co potřebuji, byť by to mělo být nonstop sledování tří sérií Greys anatomy. Důležité je umět se v pocitu nepohody zeptat sama sebe, co by mě právě v tuto chvíli udělalo spokojenější. Zvykli jsme si jet naplno, pořád usilovat o štěstí, výkon a já nevim co ještě.

Celkově je to doba plná stresu, který na nás útočí ze všech stran, a tak není potřeba, abychom si ještě k tomu sami nakládali tím, že na sebe příliš tlačíme. A vskutku, když se člověk začne pozorovat, zjistí, že si (až na pár výjimek) ty nepříjemnosti vytváří sám tím, jak reaguje na svět kolem sebe, na své bližní, šéfa, klienty… “Nene, to je v pořádku, já to udělám přes víkend” – “Určitě? Můžeme to nechat na pondělí” – “Nene, v pohodě, já to zvládnu.” 

Všechno to úsilí je k ničemu, když v tom nerespektujeme sami sebe, své limity a život jako takový. Já už si zkusila, kde můžu skončit, když nebudu poslouchat sebe ani nápovědy života, a řekla bych, že k sebeúctě vedou i snazší cesty.

Jedno vím dnes jistě. Když cítím, že věci jdou do kopru, neznamená to, že je všechno opravdu náhle tak černé, znamená to jen, že já sama jsem se na chvíli odpojila od života. Když rozsvítím totiž sebe, i svět kolem se rozzáří!

Najděte, co vás v potemnělé době rozsvěcuje, a používejte to!


 

NA ZÁVĚR – NE KLACKY POD NOHY, ALE LIDI, CO PODPOŘÍ

Svět kolem nás bývá odrazem našich vlastních pochyb. Proto je potřeba nejprve vyléčit sebe a pak teprve sledovat, že lidi nám přirozeně začali fandit v našich záměrech…

A ti, co vám tvrdili, že na něco nemáte, prostě sami od sebe odpadnou. Díky bohu. Takové našeptávače v životě potřebujeme jen do té doby, než pochopíme, že jsme to hlavně my, kdo v sebe nevěří. Ale s tím diáře nepomůžou (můžete ale mrknout na můj online kurz Vnitřní manipulátoři a inspirátoři)


Pokaždé když začnete něco nového, zůstaňte přirození. Pamatujte, že není potřeba se před nikým obhajovat, nikomu nic dokazovat… stačí jít krok za krokem svým směrem a stát se živoucím důkazem. Všechna mumlavá ústa stejně jako váš vnitřní kritik pak sklapnou sami ♥


 

Sdílej článek se svými přáteli
Recent Posts

Leave a Comment

Napiš nám

Ahoj, s čím ti můžu pomoc? Napiš mi a já odepíšu hned, jak budu moct. Jana

0

Start typing and press Enter to search